Jsem na volné noze a nikdy mi nebylo lépe. Dlouho to byl můj sen. Roky jsem chodila městem a obdivovala ty, kteří si mohli dovolit snídat v kavárnách a pracovat se svým notebookem. Ptala jsem se sama sebe, kdo si takový život může dovolit?
Teď jsem jednou z nich a věřím, že možnost volby denního programu a místa pro práci se mi nikdy neomrzí.
„Byla to sem ale dlouhá cesta“
Celé to začalo
v roce 2017.
Měla jsem za sebou výpověď v korporátu, dva měsíce strávené v Indii a další rok v jednom z pražských open spaců, když přišla nabídka podílet se na zajímavém projektu. Flexibilní práce z domova (ve dne, v noci), zajímaví lidé (jak kdy a jak pro koho). Myslela jsem si, že se mi konečně splní sen pracovat na cestách.
Založila jsem si IČO, ale další roky se toho moc nezměnilo. Pracovala jsem převážně pro jednu firmu, občas přibrala menší projekt.
Pořád jsem se cítila jako zaměstnanec, který si po večerech přivydělává.
Začala jsem chodit na koučink, hledala své životní téma a založila blog. Tak vzniklo Thinking4inking jako veřejný prostor pro zapisování mých myšlenek.
PO DLOUHÝCH PĚTI LETECH SE MI „TO“ PODAŘILO.
Ocitla jsem se v bezpečném prostředí, které mi umožnilo udělat velký krok a poprvé si vybrat své klienty. Dnes pracuji třeba i pro svého muže i svého psa.
Po dvou měsících na volné noze jsem se přepracovala.
Práce na tom, co tě baví, má i svá úskalí. Nabrala jsem si projekty, kterým jsem chtěla dát vše. Svoboda času se však s podnikáním nedostavila. Pracovala jsem víc, než kdy předtím.
Já už dávno vím, že práce od 9 do 5 (ani do 6) není pro mě. Jsem šťastná, že se v životě posouvám pro mě správným směrem. Ale už také vím, že ten klid a svobodu musím najít v sobě, a tak na tom nadále pracuji.
Společnost toho od nás očekává tolik, že často zapomínáme, co vlastně chceme my sami. A tak se učím odpočívat, trávit čas sama se sebou a neztratit se.
Co teda vlastně dělám?
Někteří chodí do práce. Do jedné práce. Ať už je to baví nebo ne, chodí tam. Každý den.
Pak jsou tu ti velcí úspěšní podnikatelé, kteří dělají business. A na konec my. Ti, co touží po svobodě, sní, chtějí mít to svoje. My, malí freelanceři, volnonožci, externisti, ičaři. My, co děláme weby, sítě, copy, fotíme… a radíme ve všem, co umíme.
Co vám nabízím?
Radím křehkým duším, jak se v tom úspěšném světě neztratit. Rady samozřejmě a výhradně rozdávám až po jejich odzkoušení. A tak pro vás testuju, jak se přepracovat, vyhořet a pak se z toho zase dostat.
